O tom, co formovalo můj vztah k zahradě a k pěstování ovoce a zeleniny

Na zahradě mě baví vytvářet hojnost a rozmanitost mnoha druhů a odrůd ovoce a zeleniny tak, aby stále, a to i v zimě, něco plodilo.

Baví mě ze zahrady vytvářet jedlý ráj – plodnou zahradu, kde je možné si v průběhu celého roku sklízet chutnou zeleninu a kde si v hlavní sezóně člověk může téměř na každém kroku dát něco dobrého.

Také mě baví ta možnost potravinové soběstačnosti, kdy člověk není závislý na potravinářských řetězcích a kdy si může pěstovat vlastní kvalitní jídlo, kterému se žádné potraviny ze supermarketu nevyrovnají.

Jeden z mých dědů měl na chalupě pečlivě udržovanou zahradu, všechny záhony i keře byly jak podle pravítka, všechno nářadí měl vždy uklizené a srovnané. Záhonky pečlivě vypleté, trávník vždy posekaný. Výbornou chuť malin, poctivě vyvázaných k treláži, hrášku nebo jahod, které pro nás, svoje vnoučata, pěstoval, cítím až dodnes.

Na rybíz a ovoce jsme chodili do sadu našeho souseda, svérázného a laskavého dědy Filipa, ze kterého vyzařoval úžasný klid a který nám, s dýmající fajfkou v koutku úst a v důchodkách, předával na verandě svoje moudra jako nějaký duchovní mistr.

Můj druhý děda bydlel v polovině dvojdomku s poměrně malou zahradou, ze které však vytvořil dokonalou, téměř neprostupnou jedlou džungli. Jeho zahrada byla pro změnu divoká, zdánlivě chaotická, všude se navzájem prolínaly ovocné stromy i keře se zeleninou – dnes se tomu říká permakulturní design :-). Pamatuji si, jak míval doma na jaře okenní parapety plné sazenic rajčat a paprik. Na zahradě měl taky lahodný, lehce pikantní, pro mě tehdy velmi vzácný, bílý rybíz a velkou hrušeň, která zaplňovala téměř celý prostor před domem a každoročně plodila vynikající tvrdé, křupavé hrušky, na které vzpomínám dodnes.

Když se tak dívám na svoji zahradu, tak si uvědomuji, že od každého z nich jsem si něco vzal. Na Plodné zahradě najdete nejenom upravené záhonky se zeleninou, ale i ovocný sad se slepičím výběhem, polodivoká místa s jedlými ovocnými keři a stromy nebo úplně divoký, několik metrů široký živý plot.

Absolvoval jsem i řadu kurzů z různých oblastí a různého zaměření: ekologické pěstování zeleniny, permakulturní design, biodynamické zahradničení, jedlé plevele a divoká zelenina, pěstování bez rytí, kurzy roubování a řezu ovocných stromů, studium na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity zaměřené na pěstování ovocných dřevin v krajině a jiné. A protože jsem knihomol :-), tak mám v knihovně i pár set knih o zahradničení. Jeden čas jsem i prodával přebytky námi vypěstovaného ovoce a zeleniny.

Nejsem striktním zastáncem toho či onoho směru. Z různých způsobů pěstování, které jsem si vyzkoušel, přebírám to, co mi dává smysl a co se mi v našich podmínkách osvědčilo. Na naší zahradě nepoužívám chemii ani umělá hnojiva, kompostuji a využívám různé formy mulčování půdního povrchu.

Největší učitelkou je mi především samotná naše zahrada. Každodenní pozorování života na Plodné zahradě je mi neustálou inspirací.

Vyloženě si užívám tu možnost pěstovat si vlastní jídlo a tuto dovednost předávám dál i ostatním nadšencům. Jsem přesvědčen, že úplně každý dokáže svůj trávník, předzahrádku, dvorek nebo balkón proměnit v plodnou zahradu a malý jedlý ráj.

Moc rád všechny zájemce seznámím, ať už formou videí, e-booků, tipů, návodů nebo osobní konzultace, jak toho lze docílit co nejjednodušeji, co nejrychleji a s minimální námahou.

Petr z Plodné zahrady